Společně s Fabiánem Berkou vystoupí písničkářka BARA 28. 2. 2020.
Začátek ve 20 hodin
Vstupné dobrovolné
BARA
Písničkářka Bára Reiterová, původem z Kovářova, nyní z Lisabonu, hraje vlastní songy na kytaru už několik let na známých i neznámých místech po celé ČR. V srpnu nahrála CD s názvem„Ostrov bez oken“, které bude zanedlouho křtít. Hudební projekt v Portugalsku od EU, kterého se účastnila minulé léto, ji natolik inspiroval, že se v září odstěhovala do Portugalska a nyní vystupuje v Portu a Lisabonu se svou tvorbou na nejrůznějších událostech.
Rozhovor s BAROU:
Barčo, momentálně žiješ v Portugalsku, jak se tam živíš a jak dlouho tam plánuješ zůstat?
Portugalsko jsem si zamilovala, když jsem se minulý rok v létě účastnila hudebního projektu EU ve Vila Real (malé město nad Portem, pozn.red.). To byl důvod, proč jsem se rozhodla přestěhovat právě sem. Momentálně v Lisabonu pracuju pro společnost Nikon jako technický poradce pro český a slovenský trh a po práci učím hudbu, klavír. Začínám tu hrát s místními umělci, také spolupracuji s českým a slovenským velvyslanectvím a doprovázím svou hudbou různé události, které pořádají. Ještě vůbec netuším, jak dlouho tu zůstanu. Mám v plánu zde realizovat různé hudební projekty, které se mi momentálně honí hlavou. Nechávám dveře (i okno) otevřené.
Jaká je kariéra pouličního umělce, jak to hodnotíš a co Ti to přineslo?
Od září do listopadu jsem v Portu opravdu okusila „kariéru“ pouličního umělce a musím říct, že to byla velmi zajímavá a přínosná zkušenost. Za poslední výplatu z Prahy jsem si koupila zesilovač na baterky, mikrofon a stojan. Moje oblíbené místo bylo na hlavní turistické třídě, kde vystupovalo plno talentovaných umělců. Když jsem si tam poprvé stoupla, klepaly se mi nohy, ale pocit, že mě tam nikdo nezná, mi dodal odvahu. Nikdy nezapomenu na moje první hraní v Portu. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Poznala jsem spoustu lidí a hlavně mi to dodalo sebevědomí a odvahu hrát dál. Také jsem se díky trénování a častějšímu hraní posouvala v hudbě a zpěvu za hranice mých dosavadních zkušeností. Bylo to super období po hudební stránce, kdy jsem jen tvořila a řešila hudbu, ale obtížné období po praktické stránce, kdy jsem musela neustále kontrolovat počasí a peněženku. Myslím si, že pracovní nabídka v Lisabonu přišla v pravý čas. Přece jen už bylo málo slunečních dní a ruce začaly modrat zimou. Bylo na čase na chvíli odhodit mikrofon.
Hudbu si skládáš výhradně sama, nebo na ni s někým spolupracuješ? Jak vznikají tvé písně?
Hudbu i texty si skládám sama. Miluju to. Pomalu se tu začínám obklopovat muzikanty, kteří mě inspirují vyzkoušet nové věci. Sama jsem zvědavá a natěšená, co vše zkusím, a jak dál budu směřovat.
Mé písně vznikají spontánně – a to vždy. Nikdy si neříkám: Tak a teď složím písničku. Takhle to u mě nefunguje. Musím být prostě správně naladěná, vezmu do ruky kytaru a jen se nechávám vést svými pocity. Někdy z toho něco vznikne, někdy ne. Když z toho náhodou vznikne melodie, která se mi zalíbí, zkouším najít ta správná slova, jak vyjádřit to, co zrovna cítím. Ve spojení s hudbou vyjadřuju pocity mnohem snadněji než v běžné komunikaci. Hudba mi dost pomáhá se otevřít a hledat odpovědi.
Co je do budoucna tvou prioritou, co se hudby týče? A co považuješ za svůj největší hudební úspěch?
Do budoucna bych se chtěla zaměřit na hudební workshopy a projekty, ve kterých bych předávala lidem energii a radost pomocí hudby (music healing sessions). Vždy bylo mým snem léčit lidi hudbou, protože na mne tahle terapie funguje. Také se chci více věnovat hudební tvorbě v cizích jazycích. Začínám skládat v angličtině, ale potřebuju se rozvíjet víc, jsem na začátku. V létě bych měla točit klip k písni Ostrov bez Oken, lokality natáčení a scénář klipu ještě rozmýšlím. Také chci vyzkoušet i jiné nástroje než jen kytaru. Zvažuju do mé tvorby zakomponovat i piano, na které hraju, a také si pohrávám s myšlenkou vyzkoušet různé elektronické přízvuky. Chci experimentovat a posouvat své hranice – jedině tak zjistím, co je pro mne nejlepší.
Co se týče hudebních úspěchů – mohla bych zmínit příležitost zahrát si na akci Žižkovská noc nebo koncertování ve spolupráci s pražským spolkem Kavárny Naživo. V Lisabonu mi bylo ctí být součástí události k 17. listopadu, kde jsem otevírala akci spolu se slovenským a českým velvyslancem, také slovenským politikem Jozefem Banášem, a doprovázela svou hudbou celý významný večer.
Vzpomínám si na moment, když jsem jela z terénního cvičení autobusem na oslavu narozenin své maminky bez dárku. Napadlo mne, že zkusím po cestě složit nějaký text, kterým bych vyjádřila všechno, co k ní cítím. Na oslavě jsem k tomu textu náhodně napasovala akordy, a tak jí dala vlastně dárek, aniž bych věděla, jak to bude znít. Takhle narychlo vznikla písnička Mamince. Proces vytvoření písničky a píseň samotná je pro mne největším úspěchem.
Budeš křtít CD Ostrov bez oken, kde a jak bude večer probíhat, máš pozvané nějaké hudební hosty, co bys o CD fanouškům řekla?
Křest mého prvního CD proběhne v sobotu 29. 2. od 20 hodin v Milevsku v hudebním klubu Kamenáč Music Art. Pro mě bude tento večer velmi významný, protože budu obklopena mou rodinou a přáteli, kteří mě po celou dobu v mé tvorbě podporovali, čehož si nesmírně vážím, a chtěla bych jim tímto večerem poděkovat. Pozvala jsem hudební hosty, kteří se mnou dříve spolupracovali a pomohli mi v hudebním rozvoji. Pozvání přijal muzikant a kamarád Šindy, se kterým jsem dříve vystupovala, a talentovaný kytarista Štěpán Dvořák alias Nezdvořák, který se mnou nahrál poměrnou část CD a který mne občas doprovází na koncertech.
CD Ostrov bez oken vzniklo ve spolupráci s EVIL Production, kteří se specializují na analogové autentické nahrávání. CD obsahuje celkem 7 písní, z toho 5 písní jsem nahrála v srpnu s kytaristou Štěpánem Dvořákem a zbylé 2 písně jsem nahrála v říjnu sama. Grafickou podobu CD vytvořil šikovný Robert Václavík na motivy mého nedokonalého výtvarného „umění“. Za celkovou podobu CD vděčím Robertovi, který odvedl kus skvělé práce.
Některé písničky jsou melancholické a signalizují dobu, kdy jsem byla unavená z povrchních a materiálních hodnot lidí v mém okolí, ale především jsou o lásce k životu (píseň Ostrov bez oken), o lásce k bližním a o potřebě naslouchat jeden druhému (Prázdný fráze). Chtěla bych, aby posluchači v textech našli především chuť se radovat ze života a opravdovost.
